Klášterec si přiváží z Mělníka bod

V polozaplněné hale mělnického stadionu, za zvukotu bubnů několika místních „ultrafans“, se v sobotu 2. 12. 2006 v 18 hodin započalo utkání druhé hokejové ligy mezi celky HC Junior Mělník a HC Klášterec nad Ohří. První třetina byla započata ve velkém stylu, oba celky hýřily energií, a tak se hrálo chvíli před jednou, a pak hned před druhou brankou. Papírově silnější hosté se častěji dostávali do útočného pásma domácího Mělníka. Žlutočerní domácí zase velice často těžili z chyb v rozehrávce Klášterce, ale pozorný brankář hostí Damašek všechny vyložené brankové příležitosti domácích kryl. Tento scénář se kupodivu opakoval i v případě, kdy hosté hráli přesilovou hru. Rozpačité rozehrávky a neochota, či snad strach vystřelit, často ústily v chybu a následný rychlý protiútok domácího Junioru. I přes několik vyložených šancí, jako například samostatný nájezd hostujícího Suka a Hahna z deváté minuty proti jedinému obránci, nebo únik domácícho Cafourka z minuty sedmnácté tváří v tvář brankáři, jsme branku v první části utkání neviděli.

Po rychle rozehrané první části bylo na počátku druhého dějství patrné plnění, v šatně naordinovaných, defenzivních povinností. Oba celky hrály o poznání rozvážněji a snažily se bránit především střední pásmo. Zvrat přineslo vyloučení kláštereckého Suka z dvacáté čtvrté minuty. Hosté sice odvážným forčekingem dvou mužů ve vlastním oslabení velice úspěšně rozkládali rozehrávku soupeře, nicméně mělnickým se podařilo v závěru přesilové hry obsadit obranné pásmo hostí, roztočit kolotoč rychlých přihrávek a střel, které korunovala střela obránce ze středu modré čáry. Následnou dorážku Hořáka z levého kruhu Damašek ještě vyrazil, nicméně přímo na hůl skvěle postaveného Filipa Davida, který měl v šestadvacáté minutě před odkrytou Damaškovou brankou jednoduchou úlohu. Po prvotním šoku z obdržené branky začal Klášterec v polovině druhé třetiny stupňovat tlak a připravovat obrat ve vývoji utkání. Osmdesát vteřin po vylouční domácího Nováka v čase 33:33 za nedovolenou hru vysokou holí, našel Suk střílenou přihrávkou z pravé strany modré čáry u levé tyče dokonale postaveného Jiřího Panochu. Ten jen nastavil hůl a puk tečoval přímo pod břevno tak, že domácí gólman neměl nejmenší šanci zabránit cestě kotouče do sítě. Jen dvě minuty nato uvolnil do samostatného úniku přesnou přihrávkou středem hřiště hostující Kotrouš výtečně nebrusleného Milana Hahna, který se tváří v tvář domácímu brankáři střelou zápěstím k pravé tyči nemýlil a na mělnické střídačce byla atmosféra na ručník.

Závěrečná třetina se započala poněkud agresivněji. Oboustranně vyhrocené utkání se projevovalo řadou zbytečných faulů a hrubých zákroků na, či za hranicí pravidel. Domácí dávali hostům lekce, jak se má hrát přesilová hra, protože, na rozdíl od vylekaných kláštereckých, se Mělník nebál v přesilové hře vystřelit a rychle přesně přihrát, což je pro výsledný efekt nezbytné. Hosté jakoby už se spokojili s výsledkem. Z letargie je neprobralo ani varování v čase 47:20, kdy jeden z hráčů Mělníka srazil vysokou střelu za Damaškova záda a pro hru vysokou holí branka nemohla být, a ke značné nelibosti domácích příznivců, nebyla uznána. Pak muselo přijít to, co nakonec přišlo, tedy vyrovnání. Domácí „osmnáctka“ Vladimír Dobiáš se nebál o půl minuty později vystřelit ze středu modré čáry a trefil onu pověstnou skulinku mezi Damaškovými betony naprosto přesně. V závěru třetiny a v prodloužení bylo znát, že oba celky touží po vítězství, ale stejně tak odmítají porážku, proto je remíza vzhledem k vývoji utkání spravedlivým výsledkem.