Udělám, co bude v mých silách, slibuje Jan Kaššák
Buriánek, Měrka, Polcar, Damašek – Klášterec se vždycky mohl spoléhat na silného gólmana. Nebo dokonce silnou brankářskou dvojici. A právě k tomuto modelu se tým letos vrací. Jan Kaššák v sobotu oslavil jedenadvacáté narozeniny a teď už se naplno vrhne do začínající sezóny. S Pavlem Damaškem by se měl podělit o zápasy v základní části. „Záleží na trenérech, komu budou dávat důvěru. A tu si musím zasloužit. Brána je jen jedna,“ nedělá si ambice na místo jedničky. Na druhou stranu se ale nechce schovávat v koutě. „Udělám, co bude v mých silách, abych se do brány dostal co nejčastěji. Sežer nebo budeš sežrán,“ dodává.
Loni odchytal v kláštereckém dresu jen čtyři zápasy. S velmi slušným průměrem 94%. Letos v přípravě se představil ve třech utkáních. „Loni to byl první start za chlapy, takže jsem byl trochu nervóznější než obvykle. Ale ke každému zápasu musíte přistupovat s pokorou. Je úplně jedno, jaká je to soutěž. Chci být oporou každému týmu, za který zrovna chytám, takže se vždycky připravuji na sto procent.“
Jan Kaššák v utkání proti Litoměřicím čelil téměř šedesáti střelám
S přípravnými zápasy je více méně spokojený. „Odehrál jsem zhruba tři zápasy a dvakrát se vyhrálo. Důležité bylo, že na mě šlo docela dost střel a mohl jsem se pořádně rozchytat,“ libuje si. Spokojený není pouze s utkáním v Litoměřicích. I když se mohl v brance přetrhnout, inkasoval jedenáct gólů. Většinu „do prázdné branky“. A jindy obrovský kliďas zlomil o druhé přestávce hokejku. „Stalo se mi to poprvé. Normálně s hokejkou netřískám. Ale po pátém nebo šestém gólu mi ruply nervy a praštil jsem s ní o tyčku. V kabině jsem zjistil, že je nalomená, a když jsem se o ní opřel, praskla.“
Ani zvuk lámajícího se dřeva ale ztichlou kabinu neprobral a Kaššák ve třetí třetině inkasoval ještě pět gólů. „Myslím, že když mladí hráči dostanou šanci, měli by se o ni porvat. A jestli nechtějí, tak ať nejezdí!“ rozčiluje se brankář, který zůstával často osamocený proti litoměřické přesile. „Bylo k pláči dostávat jeden gól za druhým a jen se bezmocně dívat, jak nás minimálně o třídu přehrávají. Ale jako tragédii to neberu. Je to sport. Na světě jsou horší věci, než prohrát o deset gólů... 
Tím samozřejmě nechci říct, že by mě to neštvalo,“ dodává.
Do druholigové sezóny naskočí v nové masce. Nechával si ji nastříkat před přípravnými duely. „Na levé straně má být naštvaná kachna. Už jsem ji tam měl i v minulosti. Z druhé strany je rypadlo. Nechal jsem se inspirovat životem v severních Čechách,“ vysvětluje. „Vzadu mám napsanou přezdívku „kachna“ a data úmrtí babičky a dědy. Mám je tak pořád u sebe, i když už s námi nejsou...“
Už v sobotu odstartuje pracovitý gólman svou první hokejovou sezónu, ale zůstává nohama pevně na zemi. „S hokejem jsem začal v šesti letech, a když jsem se naučil bruslit, táhlo mě to do branky. Nikde kromě 3K jsem nehrál. Největší úspěch? Vždyť jsem ještě nic nedokázal!“
