Občas si připadám jako asijský studentík, směje se Roberts Mazinš
V Klášterci se objevil spíše omylem a nepředpokládá, že by se tu dlouho ohřál. Věkem totiž stále spadá mezi juniory. „Přišel jsem na zkoušku do Chomutova, ale vedení chtělo, abych se rozehrál v Kláštereci. Jenže vůbec nepočítám s tím, že bych měl šanci se tady dostat do týmu,“ připouští. Poslední čtyři roky strávil v Severní Americe a stále má problémy přeorientovat se na český styl hry. „Systém, kterým tu hrajete mi moc nevyhovuje. Nejsem na něj zvyklý, což by nebyl až takový problém. Ale za tu chvíli, co jsem tady, už jsem ve třetím klubu. A to mi taky moc nepomůže,“ vysvětluje Mazinš. „Navíc nemám jak komunikovat s ostatními hráči. Jediný, s kým jsem se v Klášterci domluvil, byl Jarda Buchal. Jenže ten už tu není. Mladší hráči v „áčku“ neumí rusky vůbec... A s angličtinou to není o moc lepší. Někdy si připadám jak asijský studentík,“ usmívá se.
Na jazyky má zřejmě talent. Z češtiny už za měsíc svého působění také něco pochytil. „Něčemu už i rozumím. Ale mluvit zatím moc nezvládám. Jen pár slov a ty bych ti mohl jen pošeptat. Nejsou zrovna slušná,“ směje se. „Nemůžu spoluhráčům vyčítat, že se na mě občas zlobí. Na ledě si automaticky stoupám tam, kde jsem zvyklý. Jenže s nimi se těžko dohodnu, kdo si bere kterého hráče, protože zas tak dobře česky neumím. A to je na ledě tragédie! Možná klukům občas připadám divnej, ale je těžké vtipkovat, když vás stejně nikdo nepochopí.“
Přitom nepatří mezi žádné no-name hráče. Na letošním mistrovství světa juniorů odehrál za lotyšskou reprezentaci šest zápasů. Když se zmíním, že jsem si ho na dvacítkách nevšimla, protože jsem se soustředila na hru kanadského výběru, okamžitě reaguje. „Tvůj oblíbený hráč je Jordan Eberle? Tak toho jsem zrovna zfauloval,“ říká se šibalským úsměvem. „I když počkej... vlastně to byl Pietrangelo.“
Na MS vstřelil jen dvě branky v šesti zápasech, ale to je jeho průměr. !Nejsem žádný střelec, takže padesát gólů za sezónu ode mě těžko někdo může čekat. Jsem spíš na tu černou práci. Prostě někdo ty góly vydřít musí,“ obhajuje svou nízkou střeleckou potenci.
Krátce po MS se na šampionátu v Bělorusku zranil a problémy s kolenem ho na pět měsíců vyřadily z hokejového života. „Po čtyřech letech v Americe jsem se konečně vrátil domů. A bylo to strašně fajn... I když jen na pár měsíců. Ale teď už se chci zase soustředit na kariéru.“
