Fanouškům patří velký dík, vzkazuje Jindřich Růžek

I kdyby fanoušci prošvihli změny v sestavě, tohohle hráče nepřehlédnou. Nejen pro jeho výšku, ale především nezaměnitelný pohyb po ledě. Na (uznávám) trošku poťouchlý dotaz, zda se už naučil hokej nebo se bude zase věnovat především krasobruslení, odpovídá s ukřivděným výrazem. "Mám rád tvrdou hru, nejsem žádný krasobruslař!" A hned ve druhém zápase to dokazuje.

V závěru druhé třetiny proti Milevsku u mantinelu narazí Romana Štěrbu a k dvouminutovému trestu vyinkasuje ještě osobní desetiminutový. "Bylo to nechtěné.. Šel jsem po puku, hráč o mě nejspíš nevěděl. Otočil se čelem k mantinelu a já mu dal lehký tělíčko. Neudržel rovnováhu a letěl hlavou na mantinel. To vždycky vypadá hrůzostrašně. Ale opravdu jsem nechtěl!" omlouvá se na dálku soupeři.

Ještě před tím ale zažíval světlé okamžiky. A společně s křídly Řepíkem a Panochou byl na ledě hodně vidět. Tedy, minimálně on. "Je pravda, že ti dva karatisti jsou trošku menších rozměrů, ale jsou oba moc šikovní a rychlí," libuje si. "Myslím, že nám to docela jde. Rozumíme si na ledě i mimo něj."

Spolupráce celé pětky prakticky rozhodla zápas. Druhý útok podpořen obrannou dvojicí Ladislav Řezníček - Michal Žižka se podepsal pod tři góly. Růžek vstřelil ten na 3-1. "Řepa mě našel před bránou samotného. Poprvé jsem do toho jen plácnul a gólman mi to vyrazil.. Ale naštěstí se mi to pak ještě podařilo dorazit pod víko," komentuje svůj první gól v nové sezoně.

Výkon své formace hodnotí většinou pozitivy. Přesto ani on není úplně spokojen s tím, co tým předvedl před domácím publikem. "Už to bylo lepší než v Benešově. Ale podle slov kouče to ještě nebylo pořád ono. I když naší lajně si myslím hrálo dobře... O tým a výsledky nemám strach. Tým je silnej, máme natrénováno, takže si myslím že to bude jen lepší a budeme vyhrávat...," předpovídá.

Jeho návrat do kláštereckého dresu přitom nebyl úplně jednoduchý a téměř do poslední chvíle nebylo jisté, zda v Klášterci zůstane. "Vrátil jsem se z Prahy, kde jsem působil loňskou sezónu na Kobře, a neměl jsem kde hrát. Kontaktoval jsem kouče Jerryho a pana Mikeše, jestli můžu trénovat v Klášterci s tím, že na ledě se pak uvidí.. A nakonec jsme se domluvili. Byl tam problém z Mostecké strany, který se nakonec podařilo vyřešit. Kouč mě "vybojoval", za což jsem moc rád! Velký dík patří jak Jerrymu, tak panu Mikešovi! V Klášterci je totiž fantastická parta a samozřejmě super fanoušci! Těm také patří dík za jejich podporu!