"Chtěl bych svoji 21ku," přeje si Lukáš Tenkač

Poslední čtyři sezony se Lukáš Tenkač v Klášterci objevoval jen sporadicky. Zkušenosti sbíral v Německu. "Ve Stuttgartu hledali cizince, nabízeli skvělé zázemí, tak jsem si řekl, že to zkusím. Strávil jsem tam dva roky. Pokaždé jsme vyhráli regionální soutěž, ale v boji o postup do 3. německé ligy jsme pokaždé vypadli v semifinále," lituje Tenkač.

Finančně náročné roky přinesly klubu problémy a klášterecký odchovanec zvažoval svou budoucnost. "Ve Stuttgartu to přestalo fungovat, a tak jsem se po dlouhém zvažování rozhodl skončit s hokejem a věnovat se práci," vysvětluje, proč se v jeho statistikách objevila roční pauza. "Nakonec mi ale hokej chyběl, tak jsem poslední rok v Německu odehrál za Bad Liebenzell."

Po čtyřech letech v cizině se mu ale zastesklo po domově. "Hlavním důvodem byla samozřejmě práce, kterou jsem měl v Čechách domluvenou. Původně jsem ani neplánoval, že bych se tady ještě k hokeji vrátil... Ale po rozhovoru s Jerrym jsme se domluvili, že se ještě v Klášterci zkusím poprat o místo v sestavě," uculuje se.

Do přípravy se tak zapojil s dvoutýdenním zpožděním. Víc ale byl znát výpadek z posledních let. "Je pravda, že poslední čtyři roky jsem prakticky neměl letní přípravu! Když k tomu připočtete, že jsem jeden rok vynechal úplně... První týden jsem myslel, že umřu," vzpomíná teď už s úsměvem. "Pak se to ale zlepšilo, a teď mám sám ze sebe dobrý pocit."

Složení týmu je velkou neznámou. "Trénujeme na dvě party - žlutí a modří. Zatím se žádné lajny netvoří. Než jsem odešel hrál jsem s Rozsym (Miroslav Rozsypal) a Sukym (David Suk). A tu poslední sezonu tuším s Panym a Honzou Soukupem, který je teď v Sokolově. David Suk nás teď vlastně trénuje, tak s tím už hrát nemůžu," směje se. "I když je Suky kamarád, respekt mám ke všem třem trenérům. Je pravda, že s Jerrym jsme se na ledě špičkovali, když hrál za Sokolov. Ale co se stane na ledě, to tam také zůstane. Teď je to můj trenér a já musím poslouchat," akceptuje vedení týmu.

I když věkově patří mezi starší hráče v kádru, v kabině si sedl k mladší generaci. "Bylo to tak nějak automaticky. Když jsem odcházel, seděl jsem v téhle části kabiny, a teď jsem se tam vrátil."

Za čtyři roky jeho nepřítomnosti tým doznal podstatných změn. Především k už několikrát zmiňovanému omlazení. "Kluci jsou fajn. Není tam žádná rivalita nebo tak něco. Ale já přeci jen cítím rozdíl. Nejsou tu hráči jako Kotrouš, Pokorný, Babka, Nerad, kteří měli v kabině respekt. Bylo to i tím, že jim bylo přes 30 a nám o deset let méně. Teď mezi hráči nejsou až takové věkové rozdíly," vzpomíná na léta v kláštereckém dresu.